Sukně, šaty a vnitřní žena v tobě

Snad od malička miluji šatičky a sukně. Začínala jsem od těch nejkratších a postupně je prodlužovala. Ne kvůli věku, ani vadám na kráse:D, ale proto, že jsem pocítila něco, o čem vám píšu v příběhu knihy TARA a k čemu vás vedu i skrze jednotlivá Zastavení ženy, která jsem zpracovala k TAŘE pro každou ženu, aby otevřela své srdce sobě, své ženské kráse. 

Sukně prostě miluji a život v nich mě baví. Nejen, že se v nich cítím krásně žensky, ale mohu v nich i pohodlně meditovat, zpracovávat pro vás poselství, nebo vést různé sebe-rozvojové semináře a co víc, když jdu v krásné dlouhé sukni, proměňuje mě má duše v radostnou tanečnici. (Pomáhá k tomu i dlouhá chodba v našem domě, kterou si pravidelně v každé sukni ráda a v lehkosti protančím.)

Moji nejoblíbenější sukni jsem si koupila k 33. narozeninám. Jak symbolické, že?:) Všichni se mi tehdy smáli, protože ta sukně ve mně probouzela vše, co do té doby někde hluboko uvnitř spalo klidným spánkem. Začala jsem se cítit svobodná, volná, svěží, proudící a bylo to na mě vždy znát.

No a samozřejmě se tím změnilo i chování lidí kolem. Najednou jsem začala slýchat upřímně míněné poklony od mužů, kteří mě potkali na ulici. Nešlo o žádnou slizkou prupovídku, ale o opravdové uznání ženství. Nádhera.

Díky sukním jsem ještě více začala vnímat, jak se opravdu cítím. Vytvořila jsem si pevnější vztah k sobě. Naučila jsem se více darovat i přijímat poklony, atd.

Jak jsem vám psala v knize TARA, že se rozhodla, že už si na sebe kalhoty nikdy nevezme, šlo mi to z duše. Protože i já to tak mám. V riflích už se necítím komfortně, jakoby nedýchám…Někdy si říkám, že tak ženy chodí se zatajeným dechem, protože se kvůli stažením v kalhotách nemohou pořádně prodýchat do pánevního dna – ale o tom vám povím někdy na některém z mých kurzů pro ženy.

Teď s Vámi chci sdílet svoji lásku k sukním.

No a proč teď?

Blížil se křest mých knih a karet s Maokem a hodně žen mi psalo, že neví, jak se na takovou akci obléct. Měla jsem jasno. Chtěla jsem jít v červených šatech a tak jsem všem radila, ať si dají červenou sukni nebo šaty a že nás tam nakonec požehnaně bylo.:) Bylo to nádherné pozorovat – kolik žen skrze sukni dokázalo rozkvést do své plné ženské krásy.

Vtom jsem si vzpomněla, jak jsem při psaní TARY toužila po tom, mít sukni v barvě bylin, země, růží. Takovou tu moji. A po křtu mě to napadlo zase a ejhle. Objevila jsem ji. Je tak měkoučká v pase a při chůzi se krásně vlní a vede k tanci. Když mi došla, sedla jsem si a celou dobu četla TARU. Ony spolu prostě ladí. 🙂 A pak to pro vás zachytila na této fotce.

S láskou ženám, Taraka

Ať se vám boky v sukních vlní a srdce plesají na Vaší ženské cestě.