Snažíš se? Tak se nesnaž.

Dnes večer zde otevřu palčivé téma:

SNAŽÍM SE…

Jak to s tímto tématem máš ve svém životě nastaveno?

☀️ snažím se udržet pořádek

☀️ snažím se otěhotnět

☀️ snažím se získat vyšší post nebo více peněz

☀️ snažím se být lepším rodičem, než byli mí rodiče

☀️ snažím se nepít

☀️ snažím se nekouřit

☀️ snažím se být lepším člověkem

☀️ snažím se hubnout, posilovat, jíst zdravě…

☀️ …….Dosaď si sem své snažím se…

V mém nacítění už to slovo tak nějak zavání…

Řekla bych, že je to spíše snažím se, ale…

👂🏻 nejde to, 

👂🏻 opravdu to nechci, 

👂🏻 nevím jak na to a nepožádám nikoho o radu, protože bych projevila slabost…

👂🏻 vyzkoušela jsem už všechno, je to beznadějné

👂🏻….  Dosaď si sem své snažím se, ale…

A tak se postupem času chtít nebo nechtíc,

dostaneme do začarovaného kruhu z kterého nemůžeme ven.

Proč tomu tak je?

Protože místo toho, abychom se zaměřily na vítězství, nebo jen na cestu jako takovou, na každý jeden maličký krůček, který nás posune blíž k vysněnému cíli…, uvízneme v kruhu, ve kterém si lízáme své rány a neustále dokola opakujeme na obranu sebe sama, ale vždyť já se snažím.

Snažit se nebo udělat to, v tom je velký rozdíl!

Ten, kdo má jasnou vizi a touží dosáhnout vytyčeného cíle, sleduje každý jeden krok, který ho k cíli dovede. Už samotná cesta je pro něj cíl plný kouzel, nečekaných možností i zvratů, atd. Nevzdává se. Resp. vzdá se snažení se…, ale nevzdá se života.

Nezaprodá se snažení na úkor života samotného.

Protože teprve tehdy, kdy poodstoupíme od všeho toho snažení, můžeme život vidět z nadhledu. Můžeme si užít cestu. 

A pokud máte za sebou například dlouhou dobu snažení o miminko, tak se na chvíli přestaňte snažit. Ano, vím, že je to těžké. Že touha a tělo plné hormonů toužící po dítěti vás bude neustále upozorňovat hlasitým tikáním…

Podívejte se na to více obšírně. Protože tam kde je snažení, tam je i stažení. 

Nebo jiný příklad z mého života…

Včera, když jsem jela po dlouhé době na kole a snažila jsem se vyjet kopec s označením nebezpečné stoupání, snažila jsem se dál a dál do vyčerpání těla. Když v tom jsem si uvědomila, že za mou snahou je pouze touha po mém uznání, že jsem to dokázala i po letech vyjet. Začala jsem se smát. Místo zběsilého šlapání, jsem slezla z kola a kochala se krajinou. Užívala jsem si sluneční svit, který prostupoval mezi stromy, užívala jsem si zpěv ptáků, užívala jsem se povídání s manželem, na který mi konečně zbýval dech… A co myslíte? Dostala jsem se na vrchol?

Ano, dostala a můžu vám říct, že mnohem příjemnější cestou. Vzdala jsem se veškeré snahy. Nevzdala jsem se však svého snu. A udělala jsem to. Jinak než jsem původně zamýšlela, ale stála jsem na vrcholu a ten pocit, který mě naplňoval byl neskutečný. Kdybych si však myslela, že jediná cesta na vrchol je vyšlapat ji na kole, odpadla bych v polovině kopce v mrtvolné křeči… a západ slunce na vrcholu hory s mlhou v údolí bych více nespatřila.

Vraťme se zpět k tématu:

Víte, za léta mé služby mě oslovila spousta žen, které se snažily otěhotnět a nedařilo se jim to roky. Ztratily víru a myslely si, že jsou neplodné, i když přístroje v některých případech ukazovaly, že tomu tak není. 

A tak se obrátily na svou duši a ptaly se: „Mohu mít dítě? Nebo budu mít dítě?“ A pouze u jedné z těch 1000 žen přišla odpověď ne. Všechny Ty další ženy otěhotněly, některé do pár měsíců a jiné do dvou let. Čas totiž pro naši duši nehraje žádnou roli. Co se zdá z pohledu duše jako okamžik, může z lidského pohledu trvat několik měsíců nebo let, nebo záleží na tom, jak rychle se přestaneme snažit…:)

A co ta jedna žena? Ta má dnes zdravé šťastné miminko, i když jí lékaři tvrdili, že mít děti nemůže. Přišla totiž na to, kde příčina vznikla, kde dala slib, že děti nikdy mít nebude a změnila názor. A hle. Dnes a denně pozoruji její fotky a děkuji za to, že se rozhodla své rozhodnutí změnit.

Takže. Nesnaž se. Udělej to. Žij svůj život. I když se ti zpočátku tvá cesta zdá prázdná, vše co potřebuješ máš uvnitř. Věř a víra tvá tě uzdraví.

Taraka