Neuhas ten plamen v sobě…
Taraka SoleiKdyž jsem před lety nastoupila zrozením na svou cestu, byla jsem čistým láskyplným světlem tak, jako vy všichni.
Pak jsem se však setkala s řadou hodnocení, ponížení, nepochopení, negace, falešností, odmítnutím a vším tím, co přináší život a místo toho, abych zářila dál, snažila jsem se skrýt před světem. Bavilo mě toulat se, spát pod širákem, u vody, utíkat s přáteli na jakoukoliv chatu, být v utajení…
Vždy se však našel někdo, kdo mě oslovil a byl ze mě paf. A já si říkala, že těm lidem asi šibe:D (Bylo mi 13 – 15let) Čím míň jsem chtěla být viděna, tím víc mě jiní viděli a vyhledávali. Bylo to k zbláznění. (Pořád mluvili o tom, jak zářím a mám kolem sebe tolik světla, děkovali mi za rady, i když jsem nic neřekla nebo je vyslala jiným směrem, říkali mi, že jednou budu léčit lidi, apod. Podotýkám, že to byli úplně cizí lidi, na zastávce třeba:) Tehdy jsem ještě nechápala, že to byli andělské bytosti, které viděly to, co já si vidět nedovolila. Světlo, které nebylo zadušeno úplně, jen už sotva doutnalo a toužilo zářit.
Hledala jsem se. Nevěděla jsem kdo jsem, co bych chtěla dělat, pasivně jsem přijímala to, co ze mě chtěli mít jiní a tak jsem byla čím dál zádumčivější, negativnější a vůbec. Život byl pro mě ponurým místem.
Pak se ale něco zlomilo. Ten příběh už většina vás zná 🙂 a já díky kamarádce Jitušce objevila, že se dá myslet i pozitivně. Začala jsem hledat souvislosti, objevovala, co mě zatěžuje, jaké rodové programy si nesu i to, že dělám přesně to, co jsem u rodičů neměla ráda. Stávala jsem se jejich kopií….:/
Rok se s rokem sešel a mně se obrátil život vzhůru nohama. Jsem šťastná za všechna ta zakopnutí, která mě stále dokola nutí a nutila vstát a změnit můj život.
Tolik lidí se bojí změň. Tolik lidí přestává snít, žít, užívat si život, být ve svém vnitřním klidu, zapomenou dýchat, snažit se, toužit po čemkoliv. A to je zpočátku velká chyba.
Asi tři roky si sama za sebe nepřeji vůbec nic. Můj život vede plynutí v absolutní svobodě a klidu, i když i mě občas na malou chvíli nová vládní nařízení z toho klidu vynesou. 😀 Ale už mě to nemele. Nadechnu se, vydechnu a jdu dál, ve svém plynutí, v okamžiku, v tady a teď, pevně propojena se vším kolem.
Proto je tolik důležité, abyste si na začátku své cesty určili směr. Pak už žádná přání nebudete potřebovat, ale pokud ještě ten čas nenastal, přejte si. Přejte si nejen pro sebe, ale i pro ostatní, ať se však vše stane v souladu s jejich cestou a jejich duší i vaší cestou a vaší duší, nic nikomu neprojektujte, jen buďte a spokojeně si vychutnejte každý den.
Přejme si klid, mír a lásku.
A především buďme vděční. Do nové knihy Sarah jsem vám připravila jako bonus Deník vděčnosti.
Co bylo první, co jste si do něj napsali?
Napište nám to do komentářů, prosím. Ať společně posdílíme spoustu vděčnosti a radosti.
A jaká byla první tři přání, která jste si napsali v minulých 101 přáních?
Co vám přinese splnění těchto přání za emoci? Jak se budete cítit, až se například stanete slavnou a bohatou? Opravdu po tom toužíte?
Rekapitulujeme a jedeme dál. (Těším se na vaše zprávy pod příspěvkem.)
Taraka Solei
Toužíš po bezchybném vztahu?
Poslední dobou zjišťuji, že lidé touží: po vztazích na přímce, po vztazích bez…
Komentáře
-
-
Drbárna 4.8. 2021 -
Snažíš se? Tak se nesnaž. 3.7. 2021 -
Toužíš po bezchybném vztahu? 17.4. 2021
-