Můj život je plný darů, je nádherný a já jsem neskonale šťastná.
Cítím velikou vděčnost za vše, co jsem mohla a měla tu čest ve svém životě prožít. A věřte mi, že to nebyla vždy jen procházka růžovou zahradou.
Občas jsem se musela prodírat trny svého ega či svých nesmyslných tužeb a očekávání, než jsem objevila cestu k sobě, která mě zbavila všech těch zbytečností a provedla mě a stále provází rajskou zahradou zde na Zemi.
Jsem vděčná všem lidem, kteří mi ukazovali hloubku bolesti, krutosti, násilí apod. a stejně tak těm, kteří mi ukázali sílu lásky.
Možná se to některým z vás zdá zatím ještě nepochopitelné, i to je v pořádku. Před lety, bych na vás civěla a ťukala si prstem na čelo, že jste se snad zbláznili, když jste odpustili těm, kteří vám tolik ublížili a co víc, že jim za to ze srdce děkujete a opravdu to myslíte vážně…
Ale nyní…
…jen tiše jsem. Ponořena ve svém vlastním srdci, v jeho hloubce, v tichu, kde neexistuje nic nežli přijetí všeho a všech v lásce.
A víte co?
Cítím velikou úlevu. Z mých ramen, zátylku, vlastně z celého těla spadla obří masa tíhy. Spolu s masem, které jsem v tu dobu přestala tak nějak potřebovat jíst. Nešlo o žádný módní trend, ani dokazování si čehokoliv na mé cestě, jen o projev lásky ke zvířatům, který se u mě probudil v takové míře, že mé tělo začalo taková jídla odmítat. Vše se postupně přenastavilo samo od sebe bez jakéhokoliv zbytečného snažení.
Uvěřila jsem a plně přijala své poslání šířit lásku a světlo na této Zemi v pokoře a lásce a dala jsem si nemalý cíl, aby každý člověk, se kterým se potkám, dosáhl na své cestě k sobě minimálně toho, co já a co víc, aby každý z vás překonal svého učitele.
A když jsem to spatřila poprvé po kurzech Cesty duše – Poznání, byla jsem dojatá.
Ať se nacházíte v jakékoliv úrovni vědomí, nenechte si namluvit, že je horší nebo lepší, než ta další.
Je jen jiná. Na každém patře své životní hry řešíte úkoly, které je třeba vyřešit, abyste se posunuli dál, do vyššího levlu. Nic nejde obalamutit, přeskočit, vyměnit za dobré zásluhy. Vše se děje pro naše nejvyšší dobro a pokud k tomu začnete tímto způsobem přistupovat, vše se rychle v dobré obrátí.
Nečekejte tedy ve svém životě změny za den. Je to nekonečná jízda plná možností. A ano, občas i spadneme zpátky dolů, abychom si doladili to, co je ještě třeba – veškeré naše strachy a obavy, atd. Ale o to krásnější je potom výstup na horu před námi. Krok za krokem, vzhůru ke hvězdám – ale nikoliv k těm nedosažitelným na nebi, ale naopak k těm dosažitelným v našem nitru.
Chce to vytrvat, nevzdat se, být odhodlán a začít tím, že otevřeme srdce lásce…
My všichni to můžeme zažít, my všichni to můžeme prožívat každý den, my všichni můžeme v lásce tvořit bez ohledu na to, kde jsme a s kým. Stačí se rozhodnout.
Objevit to krásné, co máme teď a projevovat za to každodenní vděčnost. Vážit si jeden druhého.
Zbavte se očekávání, v lásce tvořte.
Pokud mi to dovolíte, ukážu vám cestu.
www.taraka.cz/cesta-vedomeho-byti
Poslední volná místa.