Svoboda versus samota

Spousta lidí dnes žije rádoby svobodný a volný život. Touží být sami sebou, sami se sebou a říkají, tvrdí a snad si i opravdu myslí, že k životu nikoho nepotřebují, že jim je dobře v jejich samotě. 

Avšak možná, kdyby si položili otázku, proč tomu tak je, přišli by na to, že vztah s někým by je vyvedl z jejich komfortní zóny, vedl by je k tomu, aby se podíleli na rozhodnutí, na spolutvoření, na životě ve dvojici, v páru, v pracovní skupině, atd.

Často se bojíme konfrontací, bojíme se změn, odmítnutí a možná právě i proto do žádného vztahu nejdeme, protože….„CO KDYBY JSME BYLI ODMÍTNUTI?” 

A tak si z toho také zapomínáme odnést to důležité. Ne to, že jsme byli opět odmítnutí, což nás často vede ke ztrátě naděje…

Ale právě to důležité uvědomění, že:

 VŠE JE JEN O NÁS SAMÝCH a o tom, JAK SE NA TO DÍVÁME.

Ano, i o tom je vztah, vztah k sobě i vztah k někomu jinému. A pokud se tváříme, že žádná temnota, žádná pokřivenost v našem životě neexistuje, a že jsme pouze sluníčkoví, přátelští a sami, možná bychom se měli zamyslet – nacítit se sami na sebe, jestli tomu tak opravdu je.

Někdy nám pomůže v té chvíli zažít opravdovou samotu –  například při pobytu ve tmě, kdy jsme oproštěni od všech a všeho ze svého okolí a nejsme nijak ovlivněni časem.

Při pobytu ve tmě totiž existujeme pouze my a náš vnitřní svět.

Díky pobytu ve tmě jsme tedy naplno propojeni se svými vnitřními pocity a díky nim objevujeme, co v nás opravdová samota vyvolává. Můžeme tak zjistit, že nemáme vztah pouze sami k sobě nebo k Bohu – Vesmíru – Zdroji atd., ale že je pro nás také důležitý vztah ke všemu kolem. 

Možná tak objevíte, že jste na tuto Zemi nepřišli jen přijímat tu Božskou energii a lásku, ale skrze svoji energii jste ji přišli šířit, darovat, spolu s ní tvořit a vytvářet tak vztahy a být tak nápomocní pro ostatní. 

Jednoduše jsme zde přišli sdílet s ostatními.

V té chvíli si možná uvědomíte, jak nádherné je se o tu svoji jedinečnou energii podělit, jak krásné je ji s někým sdílet, jak krásné je s ní s někým spolutvořit. 

Často se lidé uchylují do samoty třeba po tom, co prožili nějaký tíživý vztah. Ztratili tak veškeré ideály o vztazích, a tak se začnou záměrně zaměřovat na život “ve svobodě,“ který jim poskytuje jakýsi falešný dojem bezpečí.

Ale mám na vás opět otázky:

Pro mě je vnitřní svoboda neustálým projevem vděčnosti, kdy vím, kdo jsem a nechávám se vést na své cestě.

Možná vás překvapím, že nejsem tou ženou, kterou znáte, nebo si myslíte, že znáte…, protože si troufám říct, že nejsem ničím. Pouze láskyplným vědomím Božského světla. 

A proto si ze srdce přeji, abyste i vy dosáhli této vnitřní svobody, ale nikoliv samoty. Této svobody, která je opravdová. Této  svobody, kdy můžete být sami a přesto tu být pro ostatní tehdy, kdy vás potřebují, kdy můžete být nositeli světla i se svými stíny v temnotě, protože je plně přijímáte, protože si jich jste vědomi a protože je nepopíráte. Protože teprve tehdy, když je přijmete, tak s nimi dokážete pracovat a můžete je plně proměnit ve svoji sílu. 

Ale pozor! Nezaměňte si to za plácání se v temnotě a v tom, co vám nejde, protože pak byste opět upadli do role oběti a to rozhodně není cílem našeho tvoření tady na Zemi.

Proto až příště zatoužíte po svobodě, zkuste jít více do hloubky. 

Každý z nás je jiný. Každý z nás má úplně jiný pohled na život i na svět. Všichni kráčíme v čase a prostoru určitým směrem a přesto se všechny naše cesty jednou setkají, aby se propojili v jednu a tím spojením je právě naše probuzení v jednotě a objevení našeho vnitřního potenciálu, které nám umožňuje urychlit tento krásný tvořivý životní proces, kdy se naše duše setkají a opět v jedno spojí. 

Toto probuzení čeká na každého z nás. Je však třeba plně respektovat proces, který nás vede k tomu okamžiku, kdy se to stane. Stačí dýchat a být a vychutnávat si každičký okamžik na tomto světě. Přijmout svoje stíny v celém jejich spektru. Přijmout sebe a vnímání sebe jako oběti, protože i toto uvědomění, že se takto vnímáte vás dovede ke svobodě. Stačí si uvědomit sami sebe.

Samota  vás před ničím neuchrání. Postavte se do své síly. Protože nejde o to, co se vám v životě stalo anebo děje, i když to samozřejmě utvářelo vaši cestu. Vždy jde o to, jak se k tomu nakonec postavíte. A pokud se postavíte do role oběti svého života, tak svůj život budete takto prožívat a budete se tak cítit.

Ale pokud přijmete odpovědnost za svůj život, bude váš život vypadat úplně jinak. 

Pokud jste obětí, hledáte důvod svých potíží venku. Pořád ukazujete prstem na ostatní a říkáte si, že za vaši samotu může ten nedokonalý vztah nebo vaše předchozí životní zkušenosti. Tím si však odpíráte radost nebo se za ní honíte a nedokážete jí dosáhnout. 

Možná si myslíte, že vaši samotu zaplní sláva, peníze, nebo ideální místo k životu atd. .. a dál obviňujete ostatní za to, jak se cítíte. Protože pokud žijete v roli oběti, může za vaši životní situaci vše kolem. Svoji nespokojenost svalujete například na vládu, rodiče, kteří vám nedali lásku, sourozence, kteří byli vždy upřednostněni, spolupracovníka, který vám ukradl projetk atd. 

Dostáváte se tak do nižších frekvencí, které vás stále stahují níž a níž. Jednoduše jste se dostali do pasti, kterou jste si nastražili vy sami. A v této pasti SAMOTY se snažíte udržovat pocit jakéhosi štěstí. Ale tato touha nemůže být nikdy uspokojena, protože vás drží v touze po naplnění. A i když jí třeba dosáhnete skrze to bydlení, peníze, apod. zjistíte, že vás to uspokojilo jen na malý okamžik – byla to pouhá naděje, nikoliv ryzí čistota. 

A proto je nejdůležitější pochopit, proč jsme v roli oběti, jaká jsou naše vnitřní přesvědčení a poté krok za krokem tato přesvědčení měnit a vykročit ze svého stínu z toho začarovaného kruhu. 

Protože, jak již krásně vyjádřil jeden velký duchovní učitel:

„Abychom unikli z vězení, musíme nejdříve zjistit, že v tom vězení jsme.”

Je tedy důležité objevit past, kterou jsme si na své cestě sami vytvořili (například ideál romantické lásky), protože rozklíčování této pasti nás nakonec povede k pravé svobodě, která je nekonečně se rozšiřujícím prostorem plným lásky a radosti, který se nachází uvnitř nás bez ohledu zda jsme sami nebo s někým.

Opravdová svoboda je splynutím v jednotě.

A ještě další pohled mě napadá k tomuto tématu a tím je duchovní pýcha, o kterém jsem psala v předchozím článku a s ní související pocit, že už jsme nějaký kus na naší cestě ušli a jsme tedy více než-li ostatní. Že už nám žádný muž či žena nesahá ani po kotníky, protože oni ještě neví, ještě neprocitli, neobjevili to, co jste již objevili vy sami. 

K čemu to však vede přátelé? K tomu, co teď vidíte všude. Všechny ty rádoby “vědomé bytosti”, které žijí sami. 

Přestaňte se povyšovat. Zahoďte svoji duchovní pýchu a veďte ostatní ke světlu. Možná je ten muž či žena na nižší vibrační úrovni, než jste nyní vy sami, ale to neznamená, že na ní i zůstanou. Můžete je skrze své světlo probudit a až se tak stane, překročí i ten váš stín, protože právě to je opravdovým mistrovstvím života. Vést ostatní tak, aby překročili vás samotné. Aby se stali mistry.

A další věc, kterou se často ptáte formou poselství je: Je to ten pravý/á? Je to partner/ka duše? Neublíží mi zase? 

Vždy je třeba si uvědomit, že:

 NÁHODY NEEXISTUJÍ A DO VAŠEHO ŽIVOTA NIKDY NIKDO NEVSTOUPÍ NÁHODNĚ.

Učme se od sebe navzájem růst. Staňte se mistry poznání svého života a dovolte ostatním překročit váš stín. Propojme se společně v ryzí svobodě.

Taraka

PS: Pokud jste dočetli až sem, máte můj obdiv.:)

Nabízím knihy, karty, vhledy na dálku, osobní konzultace – kineziologii, osobní meditaci duše, fyzioterapii, sebe-rozvojové kurzy a kurzy Tajemství ženského pánevního dna, oslavy rovnodenností, slunovratové, předporodní a poporodní rituál aj.

Článek je možno libovolně šířit v nezměněné podobě, s uvedením autora a s aktivním odkazem na webové stránky https://www.cestypoznanizivota.cz Děkuji.