Krásný den, milí čtenáři mého blogu. 🙂
Dnes si trošku posvítíme na život takový, jaký je.
Poslední dobou se pořád zajímáme o to, jak se vyrovnat s nenadálou situací. Vznikají stále nové a nové skupinky, které řeší otázky typu:
1.) Co dělat, když musíme být zavření doma, nesmíme ven, často ani do práce?
2.) Co dělat, když na našich účtech mizí den za dnem peníze na náš život?
Protože většina lidí nemá finanční, psychické, ani fyzické rezervy?
Atd.
3.) Zajímáme se neustále o psychiku dospěláků, o to, jak se vyrovnat s danou změnou a nezbláznit se.
Ale mě dneska napadlo, zda se už někdo zajímal o to, jak to vše vnímají naše děti?
A tak se ptám:
1.) Co děláte pro to, aby jim to tu jejich další cestu ovlivnilo pozitivně?
2.) Bavíte se s nimi o tom?
3.) Sdílíte s nimi jejich pocity?
4.) Nasloucháte jejich strachům?
5.) Jste pro ně v této chvíli oporou? (Nebo se stavíte do role oběti a neustále si i před nimi stěžujete, že s nimi musíte být doma, učit je a ještě vás zdržují od práce, dělají nepořádek apod.?)
Můžete se vzájemně poznat, být si oporou, naučit se spolu více sdílet, komunikovat v klidu apod. Vrátit se opět ke hrám, které nás bavili, když jsme byli malí – například:
1.) Město – jméno – zvíře – věc
2.) Skákání přes švihadlo
3.) Šachy
4.) Karty
5.) Člověče nezlob se apod.
Nebo klidně hraní her nového století 🙂 My milujeme třeba tyto:
Pro naši rodinu je to čas zázraků. Užíváme si každý okamžik spolu, protože víme, že to dlouho trvat nebude. Jednou na to budeme vzpomínat jako na nejkrásnější čas, který jsme mohli prožít spolu.
Představte si, že máte třeba tři roky a radujte se z těch nejobyčejnějších věcí, ze všech těch maličkostí.
Bláznivě běhejte po domě nebo po zahradě, choďte po bytě nazí, skládejte komín z kostek, hrajte si s kačenkama ve vaně :D, smějte se tak, až se bude vaše břicho třepat a vaše tváře třást. 😀
Buďte spolu šťastní.
Uvědomte si, že vás děti nechtějí naštvat. Nejsou to “malí vysířači od narození”, jak je nazvala jedna má klientka. 😀 Pouze se ve vás snaží probudit vaše vnitřní dítě. Oni totiž ví, že tam někde je. Nebuďte pořád tak moc dospělí, tak moc vážní, tak moc odpojení.
Radujte se spolu. Život je příliš krátký na to, abychom ho promarnili stížnostmi.
Taraka