V době, kdy jsem psala příběh Tary a přemýšlela nad tím, jak pro Vás nazvu jednotlivé pracovní listy, vůbec mě v té době nenapadlo, že mě osobně také jedna zastávka čeká. Nazvala jsem ji:
ZASTÁVKA NA ZNAMENÍ
Ano, možná už Vám dochází, že touto zastávkou není nic jiného než-li nemoc. O tom, jak přijmout a odevzdat svoji nemoc jsem Vám vše sepsala v e-booku zdarma Klíč poznání ke zdravému a spokojenému životu, a tak nyní nechci a snad ani nebudu zabíhat do podrobností.
Co bych však ráda vynesla na světlo jsou právě TA ZNAMENÍ.
Jsme-li pozorní, všimneme si drobných znamení a dokážeme tak odvrátit nemoc dřív, než-li přijde. Občas se nám ale stane, že těmto znamením nevěnujeme pozornost a tak nás nakonec nemoc zastaví, abychom si ujasnili, co od života opravdu chceme, kam směřujeme a jestli je ještě stále v tom, co děláme radost a láska.
Nebo se Vám možná stane tak, jako mně, že si sice těchto znamení všimnete, pochopíte je a začnete dělat kroky ke změně, ale přitom si budete stále držet v hlavě myšlenku, že ještě doděláte to a pak ještě tohle… Jenže,
ŽIVOT NEČEKÁ… probíhá právě TEĎ, a proto je důležité odpovědět si na otázku:
„Co cítím právě TEĎ?
S každým z nás komunikuje naše tělo i naše duše různě. Proto také někteří lidé často trpí například na angíny, jiní na střeva, další na žaludek nebo třeba na gynekologické záněty, úrazy, atd. Je důležité si uvědomit a ujasnit v životě, že je třeba pečovat nejen o naše fyzické tělo, ale také o naši duši, o naše emoce, o naše rodinné i pracovní vztahy. Ve všem je třeba nalézt rovnováhu. Tím, že se v jedné oblasti přetrhneme a na další se vykašleme, nikomu nepomůžeme, ale naopak ublížíme pouze sami sobě. Proto je dobré věnovat denně rovnovážnou část tomu, co nás opravdu vnitřně naplňuje a baví.
Díky mé osobní zastávce – respektive už prostřednictvím jednotlivých znamení, které jí předcházeli – jsem si ještě více zvědomila, že je můj život práce a že má práce je mým posláním. Touha pomáhat a šířit světlo a lásku, i vidina proměn životů jiných a radostného bytí lidí, kteří se mnou pracovali, mě motivovala jít stále dál, pomáhat více a předat maximum světla, které přetéká z každé buňky mého těla.
Často jsem slýchávala, jak to všechno zvládáš? A odpovídala:
„Pokud kráčíte svojí cestou, zvládnete daleko více, než si dokážete představit, protože poslání Vám dává křídla, se kterými se můžete proletět na vlnách lásky, radosti a štěstí.” A ano, věřím tomu dál. 🙂 Je však třeba myslet na to, že je důležité postarat se láskyplně také o sebe.
Plně jsem si to uvědomovala a začala činit kroky ke změně, aby v mém životě byla rovnováha, co se týká rodiny, práce, spirituálního rozvoje, osobního štěstí, stravy, atd., ale vše jsem činila až v době, kdy mě k tomu již nutily okolnosti.
Proto bych Vás chtěla poprosit, odpovězte si na následující otázky:
Zamyslete se nad těmito otázkami a až to uděláte, sepište si prosím ještě dnes, třeba do nějaké přehledné tabulky: kolik času věnujete práci, kolik sobě, kolik rodině. Pak si sepište, jaké aktivity vás v životě baví, naplňují, nabíjí a co vás naopak vybíjí, vycucává, omezuje… „Je Váš život v rovnováze?"
Dopřáváte stejné množství času sobě, své duši, svému fyzickému tělu, své psychice?
Dopřáváte stejné množství času své práci i své rodině?
Máte rovnováhu ve vztazích?
Může se vám stát, že objevíte aktivity, které vás na jednu stranu naplňují a na druhou z dlouhodobého hlediska vysilují… Poznačte si je…
A pak? To, co vás zatěžuje se snažte delegovat na někoho jiného a pokud to nejde, doplňte si do toho dne tolik naplňujících aktivit, abyste byli v rovnováze.
Možná uvedu nějaký konkrétní příklad běžné ženy a muže, aby to bylo srozumitelné… (Tyto příklady jsem nevymyslela, ale často se s nimi setkávám během vašich odbloků v rámci kineziologie.)
Žena, matka, ráno vstane, připraví děti do školy spolu se svačinou, zavede je tam, běží do práce, kde 8 hodin pracuje na nějakém projektu, vrací se domů spolu s dětmi unavená, do toho honem uklidit, navařit, nachystat večeři, věnovat se dětem, manželovi, rychlá sprcha, možná kniha nebo televizní pořad a hurá spát… Taková žena se cítí unavená, vyčerpaná, za hranicí svých sil, často je podrážděná, zamračená, nesvá, uplakaná, cítí se jako oběť svého života i všeho kolem.
Muž, otec, ráno vstane, jde do práce, pracuje na nějakém projektu, vrací se domů, je unavený, leží u televize, sní večeři, kterou žena připravila, pak jde pracovat kolem domu a padá večer vyčerpáním. Je otrávený, manželka je na něj nevrlá a nechce sex, nedokáže si tak ani ulevit a tak podrážený usíná…
Je to Váš případ? Nebo jemu podobný? Jak by to mohlo být jinak?
Ráno můžete společně vstávat s partnerem s východem slunce v době, kdy ještě děti spí. Zacvičit si v přírodě, dívat se do vycházejícího slunce, načerpat energii nového dne pořádnou dávkou nádechů a výdechů a třeba si zacvičit nějakou jógovou techniku z Atma Kriya jógy nebo jiné jógy…
Poté, co se děti vzbudí sami na základě vnitřních hodin nebo budíku, již budete mít novou energii a chuť do nového dne. Jejich neustále štěbetání a popichování vás nechá chladnými, protože jste již načerpali dostatek energie během dýchání, cvičení, či ranní meditace.
S úsměvem tak zvládnete ranní snídani a případnou přípravu svačiny, o kterou se můžete pravidelně dělit s manželem, který také občas může zavést děti do školy…
Následuje pracovní doba, kterou omezíte na osm hodin a ve které se budete věnovat pouze pracovním záležitostem. Pokud máte práci snů, nebo se cítíte ve službě lásky, výborně, pokud ne, nikdy není pozdě na to, abyste tuto situaci změnili.
Po práci se opět podělíte s partnerem o vyzvedávání dětí, rozvoz do kroužků i o domácí práce, protože stejně, jak jsou děti vás obou, je i společná domácnost společná a je tedy třeba přiložit zde společně ruku k dílu.
Večer po uložení děti, nastává čas na společné partnerské sdílení, doplněné o volné aktivity v podobě dobré knihy, meditace, dechových technik, rozvržení následujícího dne, osvěžující sprchy a klidného spánku nebo vášnivého milování, protože věřte nebo ne, najednou je na to všechno chuť i čas. 🙂
Zdá se Vám to nemožné scifi, které si vy rozhodně nemůžete nikdy dopřát, dovolit, žít?
A co když vám řeknu, že jediné omezení, proč to nejde je ve vaší hlavně a že stačí, abyste svému životu opět otevřeli dvířka k radosti a lásce?
Dokážete to! Vím to!
Těším se na Vaše reakce, Taraka