Rodinný podnik

Možná to taky znáte.

Rodiče v něčem podnikají a postupně do toho zatahují celou rodinu… 

„Děláme to přece pro sebe, pro ně, je to pro naše – vaše dobro.” Apod.

Ale?

Oni (například děti, partneři, atd) se pro to svobodně nerozhodli. Oni musí.

A tak vzniká začarovaný kruh. 

Nespokojení lidi kolem, váš vnitřní nesoulad, protože nikdo nevidí, jak je to přece pro vaši rodinu důležité atd. 

Jenže ostatní chtějí často žít, nejen přežívat. Vidí vás, jak jste od rána do večera v práci a pak nemáte chuť ani sílu na cokoliv jiného… cítí, že takto nechtějí dopadnout, no ale už si současně zvykli na luxus, který vaše činorodost přináší…

Další věcí u toho všeho je perfekcionismus, který se u těchto podnikatelů často vyskytuje a o kterém jsem vám psala minule. 

Ve stručnosti nic plně nepustí ze svého sevření, protože by to přece nikdo neudělal tak dobře jako oni…

Asi už sami cítíte, že je vtom všem velká nerovnováha. 

Jak to změnit? 

Rozdělit si den nebo život na pracovní, partnerský, rodinný, relaxační. A ve všech částech najít rovnováhu. 

Ptát se ostatních, jestli pro rodinný podnik chtějí pracovat a jejich službu jim případně zaplatit.

Pokud nechtějí, najít někoho z venčí a budovat důvěru. O tom vztahy jsou. 

Nečekat, že děti podnik převezmou. Budovat ho proto, že vás to naplňuje a díky tomu můžete pomáhat ostatním. 

A co se týká dětí: nenechat se zatáhnout do ničeho, co necítíte srdcem. Ani proto, že toho druhého milujete. 

Taraka🔆